Minulý týden byla Spojených státech oznámena kandidátka na ministryni financí, přičemž jde o jedinou kandidátku na tuto pozici.  Má se jí stát Janet Yellen, která prošla řadou pozic úzce spojených s ekonomickým chodem země – od vedení ekonomických poradců Billa Clintona v letech 1997-1999 až po guvernérku Fedu v letech 2014-2018. Nyní má stát ministryní financí. Co to může znamenat?

Předně se jedná o někoho, koho všichni znají. Její myšlení, názory a kroky v úřadu lze relativně přesně odhadnout. Obchodníci na finančních trzích tak mohou být za tuto nominaci rádi.

Ministryně zná Fed zevnitř. Pokud bude opět potřeba spolupráce v rámci řešení finanční krize, bude schopna s ním komunikovat. Je si dobře vědoma i možných dopadů různých kroků. Zkrátka namísto sezení ve Fedu a čekání, co ministerstvo financí vymyslí a jak bude reagovat, přechází na druhou stranu. Tímto krokem se otevírá otázka „fúze“ Fedu s ministerstvem financí.

Pokud jde o výdaje, pravděpodobně J. Yellen nebude troškař, budou-li potřeba státní finance. Raději bude vysvětlovat desítky až stovky miliard dolarů navíc, než aby 1 dolar chyběl. To odpovídá ostatně i výzvě Mezinárodního měnového fondu, že vlády mají utrácet.

Pokud k tomu připočteme i fakt, že úrokové sazby nepůjdou nahoru dříve než v roce 2023  (tedy nedojde k tomu v první polovině jejího funkčního období), lze z její strany očekávat kroky, o kterých se stávající ministr financí S. Mnuchin symbolicky vyjádřil takto: