Před týdnem jsme psali tom, že ČNB si sedí na rukou a že si to může dovolit.  Naopak takový luxus si ECB dovolit nemůže a ani si na rukou nesedí (je to přesně v souladu s tím, o čem jsme psali před měsícem). Tehdy při svém projevu v Evropském parlamentu zmínila předsedkyně ECB Christine Lagarde, že ECB je ve své snaze o zlepšení ekonomického vývoje v eurozóně v současné době prakticky bezmocná. Zasedání ECB minulý týden tento stav jen potvrdilo.

ECB ponechala úrokové sazby na stávající záporné úrovni. Kdyby je snížila – byť i nepatrně  – byl by to extrémní signál, že ve vzduchu je něco silného. Pokračování kvantitativního uvolňování poběží minimálně do léta příštího roku a jeho objem je plánován na 1,35 billonu euro. Podle oficiálních informací se v ECB dokonce pracuje na rozšíření tohoto programu nebo na nastartování dalších. Dále mohou být změněny parametry a podmínky všech stávajících programů.  Ve stávající situaci se není čemu divit.

Zde připomínáme, že se prakticky vůbec nemluví o loňském listopadovém projevu Ch. Lagarde. Loni 22. listopadu totiž při svém vůbec prvním projevu po převzetí funkce guvernérky ECB oznámila, že ECB v blízké budoucnosti přehodnotí svoji měnovou politiku. Jedním z pěti hlavních bodů bylo i to, že část expanzivní měnové politiky Evropské centrální banky by na svá bedra měly převzít jednotlivé státy, které měly zvýšit vládní investice, zvýšit domácí poptávku a tímto způsobem tak podpořit své ekonomiky. Tento přístup se má stát významnou částí politiky, což ale vzhledem k vysoké zadluženost většiny evropských zemí nebude vůbec nic jednoduchého.

Od té doby se ale o tomto vyjádření až donedávna prakticky vůbec nemluvilo. Nyní se zdá, že se situace obrací a právě ony zmíněné body z loňského projevu Ch. Lagarde mohou být opět aktuální.